Homecoming

   Abych všem řádně vysvětlila, co tento pojem znamená, musíme se podívat do Americké historie... ne, dělám si srandu. Abych Vám to vysvětlila tak je to takhle. V US není místo pro děti (dorost) kam by mohli v noci chodit, diskotéky, kluby, bary nebo tak, protože se tu do barů klubů a diskoték smí až od 18-ti let. Samozřejmě že se tu občas konají nějaké párty na domácím území (bez alkoholu samozřejmě) mládež se přesto ráda seskupuje a tančí. Proto tu střední školy pořádají plesy a tance a tak podobně. Homecoming je největší a nejznámější a pořádá se pravděpodobně na každé střední škole v severní americe. Před samotným homecoming večerem je Homecoming Spirit week, což je týden, ve kterém se oblékáte podle určitého tématu. Letos jsme se podívali zpět do 20. století. Úterý byl 80's a 90's den. Takže flanelové košila, kalhoty s vysokým pasem, konversky, a tak podobně. Středa byla Hippie Day, to si asi dokážete představit, Čvrtek 50's což byla hodně kůže, džíny, bílá trička... A pátek jsme se oblékli podle barev našeho ročníku. Taky jsme volili školní šlechtu. Prváci, druháci a třeťáci mají jenom prince a princezny a čtvrťáci jsou královny a králové. No prostě hromada srandy. Samotný Homecoming večer, jsme se prostě vystrojili jako na maturitní ples, zašli jsme s kamarádama na večeři, na tři hodiny si zatancovat, a pak do McDonalds na zmrzlinu a ve 12 jsme byli doma jako na koni :)

Distriktní Konference se změnila v mojí narozeninovou oslavu

Distriktní konference distriktu 5240 se konala v překrásném městečku San Luis Obispo. 

Museli jsme vyrazit docela brzo, takže jsem zmeškala nějaké hodiny ve škole. Cesta trvala asi tři hodiny, a jeli jsme po krásné pobřežní dálnici na sever. Jelo nás pět v autě a já se obětovala, že si sednu doprostřed. Nejenom, že jsem byla ze všech vzadu sedících největší s nejdelšíma noham (těžko uvěřit že?) ale taky jsem jediná neusla. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na všechny naše rodinné dovolené, kdy jsem seděla mezi svými spícími sourozenci uvězněná a neschopná pohybu :D

Když jsme dorazili na místo, konečně jsem se zase setkala s kamarády z celého světa.. tak trochu.

S Danielou (která se mnou jela už v autě) z Argentiny, 

se Santiagem taky z Argentiny,

s Andresem ze Španělska (i když vypadá trochu jako Ir)

se Sebastianem z Colombie,

s Aude z Francie,

s Laurou z Belgie,

s Giulianou z Itálie,

s Glorií z Equadoru 

a Josephine z Německa.

Řeknu to takhle, v cizí zemi si můžete najít kolik přátel chcete, ale vždycky budete mít nejblíže k studentům jako jste vy, protože prožíváte to samé, stejné boje stejné pocity.

Po chvíli společenské konverzace se všemi důležitými lidmi z Rotary jsme šli na večeři. Museli jsme se rozdělit k jednotlivým stolům abychom se více seznámili s lidmi a nebyli jenom s výměnnými studenty.

Já jsem seděla u skvělého stolu, všichni se hodně zajímali o Českou republiku, a já už si ani pořádně nepamatuju co všechno jsme zvládli probrat. Otázky jsou dost často hodně podobné. Jak u nás funguje školní systém, jaké hrajeme sporty, ekonomické zřízení, politika, jazyk,... Vlastně toho musím znát hodně abych zodpověděla všechny otázky. 

Po večeři jsme si poslechli řeč bývalého prezidenta Rotary International, přiznám se bylo to hodně dlouhé a část jsem ani nezachytila, ale ty části, které jsem zrovna chytla byly hodně inspirující pro nás pro všechny.

Část, která se mi líbila nejvíc, se týkala lidí, co obětovali svůj život pomoci lidem, skrze Rotary. Lidé, kteří umřeli při převozu vakcín proti obrně pro malé děti, nebo vody v africe. Co byli zastřeleni nebo jinak zavražděni, jenom pro to, aby konali dobro. Byla to silná řeč a myslím, že tohle je to co všechny ty lidi žene kupředu, nemyslím tím smrt, ale ta možnost pomoct.

( Ten človek uprostřed je Kalyan Banerjee Rotary international president period 2011-2012)

Po večeři jsme dostali naše dárečky. Mikina s jménem hlavního programu Rotary a naše jména na zádech.

Pak jsme jeli do host rodin. Všech šest holek nás bydlelo u jedné rodiny, takže si asi dokážete představit ten rámus. Celou noc jsme si vyprávěly různé historky, a docela dobře jsme se bavily.

Další den, po té co jsem všechny dobrovolně nedobrovolně vykopala z postelí (nedělám si srandu :D ) jsme si dali pořádnou americkou snídani.

Nesuďte mě, bylo to opravdu brzo ráno.

Museli jsme být řádně oblečení, protože ten den nás Ronda (moje consuelorka a ředitelka výměny v distrikru 5240) představila všem co se účastnili konference. Měli jsme naše saka se všemi odznáčky co jsme dostali nebo vymněnili nebo koupili a nebo prostě našli a vlajky naší země.

ten vepředu to je Sebastian

 Pak jsme vylezli na pódium a každý řekl jak je vděčný, že se může účastnit této výmněny a co to pro něj znamená. 

zprava: Andres, Giuliana, Josephine, Aude, Gloria, Já, Sebastian (není vidět ale má klobouk), Laura, Santiago a Daniela

(ten pán sedící přímo pod pódiem je Distriktní Guvernér)

Po našem představení jsme se šli převléct a přichystat na pořádný výšlap.

Nejřív jsme došli pouze k jezeru, kde jsme si dali sendviče a pronásledovali skupinku hus. 

Byly fakt blízko, a v jednu chvíli dokonce husy pronásledovali nás.

Ale naštěstí jsme s sebou měli pejska

který je vystrašil a zahnal.

Když jsem řekla výšlap opravdu jsem myslela pořádnou "vycházku" ne jenom dvouhoudinový loudavý pochod okolo jezera. Vylezli jsme na nejvyšší horu v okolí, která sice v poměru k našim kopcům výšku nemá žádnou, zato převýšení bylo dost slušné. (Město je v 71 m.n.m. a hora je 394 m.n.m.) já vím ani Kleti se to nevyrovná, ale byl to pěkný kopec... navíc Kleť se zvedá dost pozvolna, tohle bylo spíš jako skála uprostřed ničeho.

Taky jsme viděli "divoké koně", ale neběželi soumrakem, prostě se tam pásli a vůbec se nestarali o 20 lidí, co zrovna šlo kolem. A tady u koní byl první vrchol, a moje první chyba, když se nás zeptali, jestli chceme zpět do hotelu nebo až úplně nahoru a já řekla, že každý výměnný studen se musí dostat až nahoru, tak mě museli všichni nesnášet (né zas tak moc), protože po tomhle nás čekal ještě dvouhodinový výšlap jenom do kopce.

A konečně na vrcholu.

Po náročném odpoledni jsme se zase museli společensky obléci, nebo alespoň znemožnit (haha).

Vzhledem k tomu, že venku bylo okolo 30-ti stupňů a my jsme 4 hodiny šlapali do kopce, museli jsme si nutně dát sprchu, a měli jsme na to jenom hodinu. A teď si představte 6 holek peroucí se o jednu sprchu... Naštěstí jsme měli sprchy tři, takže to nebyla taková katastrofa. A takhle jsme dopadly, oblečené vymóděné a připravené na banquet.

zprava: Daniela, Laura, Aude, Gloria, Giuliana a já

Poté zase následovala společenská konverzace, večeře mluvčí... Jak už to tak na konferencích chodí. Krom toho, že mi po večeři 200 lidí zazpívalo "Happy Birthday" a hrála moje oblíbená kapela (Beatles, škoda, že né orginál) se vlastně nic zvláštního nestalo.

Vyhladovělé po večeři (studený steak se opravu nedá jíst, ani v americe) jsme se zase vydaly do rodiny. Pustily jsme si film, protože jsme byly tak vyčerpané, že jsme si ani povídat nemohli. Byl to film Juno, jeden z mých nejoblíbenějších. Tak trochu jsem tušila, že se něco děje, protože se holky chovali fakt divně. A jakmile film skončil, což bylo asi 0:04 tak se zhasly světla a já slyšela svojí Happy Birthday písničku znovu. Dostala jsem balónky, muffin s příliš velkou svíčkou a přání. Bylo to super.

Pak jsme si pustili další z mých oblíbených filmů Crazy, Stupid, Love.

Ráno, pomlácené a unavené jsme se zase nacpaly, tentokrát jsme měly wafle. Mňam!

V podstatě hned po snídani jsme odjeli zpět na konferenci, rozloučili se a jeli domů.

Cestou jsme se stavili v malé Dánské vesničce Solvang. Tam jsme se trochu prošli já si pořídila první tetování (než všichni začnete vyšilovat je to jenom samolepka) a dali jsme si oběd.

S Danielou, bláznivými klobouky a tetováním.

Kde všude můžete potkat Spongeboba. S mým hbratrem.

A konečně jsme zamířili domů.

Cestou zpět v autě jsem si musela udělat domácí úkoly a jak to tak bývá tak jsem zase byla jediná kdo neusnul.

Když jsme dorazili domů tak mě čekalo spousta dárků. Vůbec jsem to nečekala. Byli na mě moc hodní. A večer jsem měla oslavu s dalšími kamarádkami. Měli jsme pizzookie (o tom už jsem vám psala, je to jako velká sušenka, tak velká jako pizza, proto pizzookie) zmrzlinu, donuts a koukali jsme na Úsměv Mona Lisy.

Byly to super narozeniny. A nejlepší dárek co jsem dostala je grafická kalkulačka, protože se konečně můžu věnovat naplno svým hodinám matematiky! Huray! 

Tenhle víkend konečně přijde Homecoming, což je prostě ples, ale oni rádi všemu dávají název. Takže teď mám hodně práce s organizací a propagací a vůbec výzdobou školy a tak. Tenhle týden je také Red Ribbon week, což je týden zaměřený na protidrogové přednášky a tak podobně. A taky máme každý den jiné téma, podle kterého se oblékáme. V pondělí jsme měli červeno bílé oblečení na symbol boji proti drogám, v úterý 90's a 80's takže trochu Nirvana styl, včera jsme měli 70's a 60's takže tak trochu Hippie (já vím moc to nesedí na protidrogový týden :D ) a dneska 50's, to je tak trochu usedlý old school. Takže teď máme hodně práce. Každý den musíme být ve škole v 6:30 a to ani nezmiňuji, že se učitelé zbláznili s písemkami a domácími úkoly.

 Ještě vám ukážu v čem půjdu na ples a pak už spát.

Dobrou noc a sladké sny.

A nezapomeňte se pořádně učit ať pak máte co povídat cizincům co jsou celí žhaví poznat celou českou historii v 15-ti minutách. Reprezentuji svou zemi a jsem na to hrdá.

Being ES (Exchange Student)

Něco Vám povím, přijde den, kdy se probudíte, vstanete z postele a myslíte si, že je všechno špatně.

Neteče teplá voda, kamarádi Vám neodpovídají na zprávy, rodiče se Vám neozvou, že v pořádku přistáli.. Nebo co já vím a v podstatě přestanete mít chuť dělat cokoliv, od učení až po bavení se s kamarády. Začnete vyšilovat, mít přehnané reakce na všechno okolo, na všechno co vidíte na facebooku, nebo kdekoliv jinde a zaměříte se na to. Asi bych to úplně nenazvala homesickness ale spíš strach. Strach z toho, že se všechno změní tak moc, že si nejste jistí, že se můžete vrátit zpět. Ale není to tak, doopravdy spoustě lidí spíš chybíte a oni jenom čekají na to, až se vrátíte, sednete si s nimi a povyprávíte jim tohle super snzační odvážné dobrodružství slovo od slova. A oni budou poslouchat, všechno, od historek ze školy až po nepodařené rande. Protože letos tyhle lidi poznáte, rodinu, nejlepší kamarády, lidi, o kterých jste ani nevěděli jak moc rádi Vás mají.  Proto, jestli jsi ES a čteš tohle a právě začínáš vyšilovat, vypni všechny elektronický přístroje co můžeš. A soustřeď se na sebe, a to co prožíváš tady, abys pak těmhle lidem měl co vyprávět až se vrátíš domů.

Jak Anička málem surfovala

Má se to takhle, někdo (v překladu Já) má prostě špatný štěstí a musí chytit pravděpodobně angínu těsně před dokonalým víkendem na pláži. 

No nic není čas na to litovat se. Mám tu další zprávy ze života za velkou louží.

Hodně lidí se mě v poslední době ptá jak jde škola takže, tady to máte. Musela jsem přejít do složitější třídy matematiky, protože jsem ze své staré algebry 2 začala moc vyčnívat. To je tak když jako jediný člověk napíšete test tak abyste prolezli a ješte na 99%. Takže jsem přešla do Precalculus. Což je v podstatě to, co jsme brali minulý rok, plus něco navíc. Berou to tu opravdu jinak. V jednodušší verzi matiky najdete matice a tady pár lidí neumí pracovat s rozklady kvadratických rovnic. V každém případě je to opravdu jiné. Jinak jsem zjistila, že je hodně jednoduché tu z předmětu jenom prolézt, protože když nejste líní tak těch pár úkolů co Vám zadají, jsou většinou věci z učebnice, které se dají prostě opsat, a už Vám to stačí na 4. Jinak tu použivají v podstatě stejný systém na ukazování známek a docházky rodičům. Je to taková jiná verze Bakalářů, takže nejsme nijak pozadu. Rozdíl ovšem je, že vůbec netušíte, jaké známky mají ostatní studenti, tady se vůbec nepodněcuje soutěživost, což si nemyslím je k dobru. Když mi někdo stále otlouká o hlavu, že je někdo lepší tak se s tím snažím něco udělat. Tady se známky nahlas vůbec neříkají a co víc, většina učitelů vám ani neukáže váš test. V tomhle si myslím, že je náš gympl rozhodně lepší.

Jinak, homecoming se blíží, což je taková jiná verze maturiťáku, spíš je to prostě jenom ples. Hodně se to tu řeší, každý den vidíte pozvání jako z filmu. Jako třeba, uprostřed Homecoming fashing show (což je prostě jenom módní přehlídka šatů) se najednou zastavila muzika a z mikrofonu se ozvalo "Madison will you go to homecoming with me?" ona řekla ano dostala kytku a pusu, a máte tu americký film jako vyšitý. Dokonce se tu pronajímají limuzíny párty autobusy s jídlem a pitím, výletem do Hollywoodu v jednu v noci a tak podobně. Do jednoho takovýho autobusu jsem taky byla pozvaná, ale nejsem si úplně jistá, že chci jít. Lidi jako já si to většinou vůbec neužijí, co jsem tak zaslechla. Možná to prostě zkusím a uvidím.

Taky se blíží moje narozeniny, 18, a pro upřesnění pro ty z vás kdo si mysleli, že jste tu dospělí až v 21 je to velká chyba. Dospělí jste již v 18. Jenom pít alkohol smíte až v 21. Jo a ještě jedna kuriozita, co jsem se dozvěděla. Kdokoliv kdo je starší 18-ti let nesmí (zákon) chodit s nikým pod 18 let. Počítá se to tu tako u nás pod 15. Docela zajímavý, že řídit se tu smí už od 16 (jako kdyby ty děti co se každoročně zabijou na dálnici věděli co dělají) ale chodit tu s někým smíš až od 18.

Taky děláme malé přestavby v domě, proto mi Nancy tak moc připomíná mamku. Ani chvilku neposedí ;)

A můj blackberry se začíná pomalu rozpadat... tak začínám uvažovat nad tím co si pořídím :)

Taky jsem upekla strašidelné muffiny na kterých jsem vydělala něco okolo 2000kč. Snažím se šetřit peníze na svůj závěrečný Train trip.

Škola, Dodger game a spoustu jiných zážitků...

Trochu o škole

Už víte všechno o rozvrhu trochu o systému a dneska Vám povím něco o místních učitelích a studentech.

Vezmeme to pěkně popořadě. První je učitel ekonomiky, Mr. Carrol. Omlouvám se všem učitelům v ČK, ale tohle je asi můj nejlepší učitel. Všech dob, nejenom pro to, že mi dal lístky na Dodger game (o tom Vám povím později), ale mám pocit, že konečně vidím do světa ekonomiky, který je všude kolem nás. A navíc mám 94% což je samozřejmě jednička. 

Ms. Mills. Učitelka "umění"... Docela mě mrzí, že jsem se nedostala do AP třídy (což je něco jako nadprůměrná třída, kde se jenom tvoří) teď dělám to co jsem dělala už stokrát. Znovu si zopakuju všechny fáze šrafování a stínování, prostoru, blá blá blá... Po dvanácti letech docela nuda. A paní učitelka je stará hipízačka takže má ráda v podstatě stejnou muziku jako já a já si její hodiny dost užívám. A navíc jsem jí teď pomáhala vyzdobit jednu svatbu, za což jsem si vysloužila 20 dolarů. Vím, že bychom tu neměli pracovat, ale každý dolar na závěrečný výlet přes celé státy se opravdu hodí. A když můžu dostat peníze za něco, co mě baví tak je to přece super ne?

Mr. Smith... Jak originální jméno hm? Dělám si srandu. Učitel ASB (associated student body) je super. Je to zároveň coach, což se docela hodí, když musíte zkrotit 120 studentů. Minulý pátek jsme měli docela napilno, protože na naší škole bylo API Rally, což je jistý způsob jak studenty informovat o tom, že chodí na opravdu dobrou školu. API= Academic Performance Index. Naše škola má skóre 861 což je vysoký nadprůměr. Rally bylo o tom, že hrála kapela, viděli jsme roztleskávačky, vlajky, vyhlašovali se studenti měsíce září, měli jsme dokonce flashmob! Bylo to hodně práce všechno to dát dohromady, vyzdobit školu, protože ke všemu večer byl fotbalový zápas a "ples". A ke všemu jsem ten den psala test. Dlouhý den. Ale všechno se povedlo a já jsem dostala svoje kredity.

Ms. Robey - učitelka angličtiny. Konkrétně literatury. Tahle paní je očividně posedlá anglo-saskou kulturou. Abych Vám to trochu osvětlila. Když jsme četli Beowulfa měla na sobě vikingskou helmu a v ruce meč. To je asi tak všechno co Vám o ní řeknu.

Mr. Martin - physiologie. Což je pro mě nejtěžší předmět. Vzhledem k tomu, že jsem tento předmět před tím neměla tak do hloubky je tam hodně slovíček, které jsem nikdy nepouživala a nikdy asi nepoužiji. Ale učitel je skvělý. Je trochu rádoby vtipný, ale musí se to brát s nadhledem. Hodně mi pomáhá.

Mr. Sachs - algebra. Moje matika teď v americe se rovná něčemu co jsem dělala asi dva roky zpět. Soustavy rovnic, hodně lehké počty. Je to jako psaní, už o tom ani nepřemýšlím. Asi bych měla být v lepší hodině matematiky. Asi určitě. Ale teď momentálně se mi nechce měnit rozvrh. Učitel je hodný, až moc hodný, a proto ho nikdo nerespektuje. Navíc je na škole nový a je mladý.

To je tak asi vše o mých učitelých. 

Dodger game

V americe jsou hry tak trochu big deal. Spoustu rodin vyráží brzo ráno a má snídani na stadionu pak si ugriluje oběd na parkovišti jde se na zápas a pak se griluje večeře. My jsme vyrazili až ve dvanáct, a stejně jsme přijeli pozdě. Zasekli jsme se v provozu na 101 south. V LA je provoz strašnej každý den a to si představte když okolo 40 000 lidí jede na oblíbený americký tým. Jsou to hodiny v autě. Ale byla sranda. Na stadionu jsme si dali oběd. Což byl Dodger dog, hot dog ale velký, hoodně velký. Pak garlic fries, jak název prozrazuje hranolky s česnekem. Popcorn, buráky a hoodně vody. 

Stadion je obrovský, pro 54 000 lidí. Je bohužel skoro celý na slunci což je při 35 stupních ve stínu docela vražedné. My jsme naštěstí měli lístky do stínu.

Měli jsme super výhled na celou hru. Každý odpal a bod. Kterých moc nebylo. Dodgers dokonce ani nevyhráli, ale měli velikou šanci, kterou fakt hodně promarnili. Na konci, úplně poslední výmněnu měli obsazené všechny mety a zbývali jim dva outy. A ani jeden hráč neodpálil! Trochu zklamání ale jinak to bylo opravdu super.

Klub rush

Další z akcí ASB byl club rush. Všechny kluby, které jsou na ACHS založeny se představí a dávají možnost se zapsat i dalším lidem. Já jsem se zapsala do šachů - kde nejenom hrajeme, ale i učíme se novým technikám a strategiím a je to docela sranda. Pak jsem ve školním Interactu, což je odnož Rotary na škole. Dělají různé dobrovolnické činnosti, uklízení pláží, návštěvy domovů důchodců a podobně. Pak jsem se přidala do Young life (což je mimochodem i v ČR). Nechci říct, že je to náboženská skupina. Ale myslím, že se snaží mládeži přiblížit obsah bible. Myslím, že je to pro mě docela zajímavé. I vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla nábožensky vychovávaná. Jsou na mě moc milí a dokonce máme k pondělnímu obědu pizzu zdarma. 

Takže jsem snad uspokojila všechny co chtěli vědět více a teď zase musím trochu studovat. Zítra vstávám dost brzo. Máme snídaňový Rotary meeting. Od sedmi.

Velka Nedele, aneb zazitku az nad hlavu :)

 Moje needle zacala pravou americkou snidani v Summerlandu (prihodne jmeno mesta hned vedle oceanu nemyslite?) na ceste do Santa Barbary, kde jsem mela par kousku prave americke slaniny, francouzsky toast a michana vajicka. Po vydatne snidani a par hrniccich kafe jsme sli do zoo, nebyla tak velika jako prazska zoo, mozna nebyla tak velika jako zoo na Hluboke, ale byla to mila zoo. Okolo 600 zvirat. Fotky Vam reknou vse :)

 

 Kdo rika, ze jsme stari na to jezdit v zoo vlackem :)

Skupinka plamenaku.

 

Slon a ja se slonem

Dokonali a neprekonatelni tucnaci.

 Par ziraf (maji ted nove mlade, ale v Praze jsou lepsi)

Gorila se k nam otaci zady.

 

 

Po dlouhe prochazce v zoo jsme vyrazili do centra Santa Barbary. Santa Barbara je nadherne mesto, hned u plaze se spoustou palem, spoustou roztomilych kramku, kavaren, mol a lidi co verejne projevuji sve umeni.

My jsme vyrazili na plaz a na molo. Molo, po kterem muzou jezdit auta a jsou tam asi tri restaurace a par obchodu. Takove pidi molo.

 

Pruzracne cista voda.

To molo bylo asi kilometr dlouhe, tohle je vyhled zpet na pevninu.

V tomhle pristavu bude jednou stat moje jachta.

Ja a ocean?

 

Palmy, no neni to idylka??

 

A na tomto zazracnem miste, v jednom malem obchode na konci mola byl raj v podobe "vyber si jaky chces sladkosti, dej je do tohohle pytliku, ja platim". Fotka Vam rekne vic.

 

Vaaaaanoce :D

Hladove ptactvo se nam snazilo ukrast nase sweets.

 

Potom jsme jeste chvili chodili po centru a uzivali si tu krasu mesta.

Po navratu z vyletu jsme sli rovnou k host babicce a host dedovi na bbq (ano ja vim, uz zase :D).

Host-deda restauruje stare auta (coz je asi jedina stara vec, ktere v americe maji bezpocet). Jeli jsme na malou projizdku. Autem z roku 1923.

Byla to parada. Z bbq se nakonec vyklubal zasnubni vecirek, coz melo byt prekvapeni vecera, ale nekdo mi to rekl hned po prijezdu.

Potom jsme se nadlabli a konecne se dovalili domu.

Pred chvilkou jsem dodelala tu svou hromadu domacich ukolu, a ted se pravdepodobne odvalim ty dva metry do postele.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rozdily:

A jsou tu dalsi me oblibene rozdily, ktere opravdu vyhledavam.

 

Napriklad maturitni fotky. V americe jsou maturitni fotky v podstate vsechny stejne, vzhledem k tomu, ze tu je okolo 500-ti lidi v rocniku neni proctor pro to aby byl kazdy kreativni a vymyslel si neco, co bude v rocence a na tablu vypadat dobre. Funguje to zhruba takhle, reknou Vam, ze se musite objednat k fotografovi (za coz zaplatite $25), kdyz prijdete k fotografovi, zjistite, ze tam jiz petadvacet lidi na svoje fotky ceka, vyplnite par papiru, dostanete stejnokroj, ktery si musite oblict a cekate. Nastesti jsme prisli v predstihu tak nas vzali v podstate hned. Po par tydnech nam zavolaji, ze upravili vsechny fotky, a ze si mate jit vybrat ktera je nejlepsi. Za to taky neco zaplatite. No, a vase maturitni fotky jsou na svete, podobne jak vejce vejci. Ale vsichni na nich vypadaji podivuhodne dobre.

 

Dalsi vec, vsude v americe se da zaplatit kartou, at uz v sebemensim kramku nekde na plazi, ve skole, restauraci nebo baru. Kdekoliv. A kdyz se neda zaplatit kartou tak je v budove bankomat. Takze pouceni, karty vzdy s sebou.

 

Kolikrat v zivote se Vam stalo, ze jste v restauraci museli cekat na mista? Vetsinou Vam rekli at si jdete najit neco jineho ze? To tady v americe prijdete do restaurace a prvni vec je ze se ptate jak dlouho musite cekat. Pak dostanete takovou malou krabicku, pager, ktery kdyz zacne brnet a blikat, je vas cas. Je opravdu obdivuhodne jak dlouho jsou americani schopni cekat na misto. Dneska rano jsme se nastesti dostali na radu brzo, ale vim, ze tam lidi stali celou dobu co my jsme snidali. Dokonce tam stali i kdyz jsme odchazeli. 

 

A dneska posledni vec, kolikrat v zivote se vam stalo, ze vam nekdo dal listky na zapas vaseho oblibeneho tymu? Jen tak? Ja vim, ze jsem dobry student, ale na to abych od sveho ucitele ekonomiky dostala listky pro celou moji rodinu na LA Dodgers, bych musela studovat sakra dobre. Nicmene stalo se. Nekdo ma v zivote proste stesti, a ten nekdo jsem ted ja.

 

 

 

 



Ekonomika

I kdyz to zni hrozne nudne, tohle je docela zajimave tema. Obvzlast porovnavat ekonomicky system U.S. s ekonomickym systemem me rodne zeme.

Clovek by si rekl, Spojene Staty Americke, nejsilnejsi a nejmocnejsi stat na zemi, ale neni to uplne pravda, to, ze je v podstate schopny nas vsechny ovladat a to nejenom ekonomicky, ale take v pomeru k vojenske sile, neznamena, ze je nejsilnejsi. Spis nejvic respektovany. Ale v ekonomickem system Spojenych Statu je mnoho slepych mist. Skoro bych si troufala rict, ze vic slepych mist nez ve vetsine zemi sveta (nepocitam zeme tretiho sveta).

Napriklad Zdravotni pece, vezmete si jak je to "jednoduche" v CR. Mame statem narizene zdravotni pojisteni, a teoreticky uz nemusite platit nic jineho. Operace, osetreni, lecba. Zalezi na tom, z ceho se lecite, ale vetsinou je toto vsechno zdarma. Ani si nedokazete predstavit kolik se plati v US za par dni stravenych v nemocnici, a to i kdyz jste pojisteni. Pojisteni v US neni narizeno statem, a tak zhruba 10% lidi proste pojisteno neni. Potom nastava problem. $12 000 za operaci useknuteho malicku bez pojisteni se docela prodrazi nemyslite? Ale jsou i horsi pripady, a to jsou pripady pojistenych. Znate to, jdete do pojistovny, do banky, neco kupujete, stahujete atd... kdo z Vas si kdy precetl vsechny podminky, i ty malym pismem a pod carou? Vetsina pojistoven v US ma okolo 20-ti stranek podminek, pri kterych vase pojisteni proste neplati. Mezi to patri ruzne druhy rakoviny (hlavne ty, co si zpusobite sami), ruzne exoticke nemoci, hromada operaci, specialni pece v milionech pripadu a tak podobne. Takze se jedno rano proste probudite bez strechy nad hlavou, protoze jste museli prodat dum a koupit si prasky na leceni vasi smrtelne nemoci. Jo presne takove veci se stavaji. Pak je tu jeste jedna dalsi krasna vec, kdyz jste pojisteni u jine firmy nez ktera je podporovana v urcite nemocnici, proste vam odmitnou pomoct, je docela dost pripadu, kdy nemocny kvuli prevozu do podporovane nemocnice proste zemrel. At ziji Spojene Staty Americke. Clovek si potom dvakrat rozmysli jestli by tu opravu chtel bydlet.

Momentalne ekonomicky nejsilnejsi zeme sveta je Nemecko, a kdyby nemuselo platit za polovinu Evropy je davno a daleko pred US. Takze jestli si chcete zit jako prasata v zite, ystudujte nejakou vejsku a udelejte si certifikat z nemciny a odstehujte se.

A kdo mi rekne, ze ekonomicky system neni to hlavni oc ve state jde, tak se hodne myli. Kdo myslite, ze je nejmocnejsi muz sveta? Obama? Bill Gates? Reditel jine obrovske korporace? Houby, je to reditel svetove burzy, protoze on urcuje kolik zaplatite za benzin, naftu a nebo obycejny rohlik.

Premyslejte trochu o svete, a neutracejte zbytecne za kraviny.