Moje needle zacala pravou americkou snidani v Summerlandu (prihodne jmeno mesta hned vedle oceanu nemyslite?) na ceste do Santa Barbary, kde jsem mela par kousku prave americke slaniny, francouzsky toast a michana vajicka. Po vydatne snidani a par hrniccich kafe jsme sli do zoo, nebyla tak velika jako prazska zoo, mozna nebyla tak velika jako zoo na Hluboke, ale byla to mila zoo. Okolo 600 zvirat. Fotky Vam reknou vse :)
Kdo rika, ze jsme stari na to jezdit v zoo vlackem :)
Skupinka plamenaku.
Slon a ja se slonem
Dokonali a neprekonatelni tucnaci.
Par ziraf (maji ted nove mlade, ale v Praze jsou lepsi)
Gorila se k nam otaci zady.
Po dlouhe prochazce v zoo jsme vyrazili do centra Santa Barbary. Santa Barbara je nadherne mesto, hned u plaze se spoustou palem, spoustou roztomilych kramku, kavaren, mol a lidi co verejne projevuji sve umeni.
My jsme vyrazili na plaz a na molo. Molo, po kterem muzou jezdit auta a jsou tam asi tri restaurace a par obchodu. Takove pidi molo.
Pruzracne cista voda.
To molo bylo asi kilometr dlouhe, tohle je vyhled zpet na pevninu.
V tomhle pristavu bude jednou stat moje jachta.
Ja a ocean?
Palmy, no neni to idylka??
A na tomto zazracnem miste, v jednom malem obchode na konci mola byl raj v podobe "vyber si jaky chces sladkosti, dej je do tohohle pytliku, ja platim". Fotka Vam rekne vic.
Vaaaaanoce :D
Hladove ptactvo se nam snazilo ukrast nase sweets.
Potom jsme jeste chvili chodili po centru a uzivali si tu krasu mesta.
Po navratu z vyletu jsme sli rovnou k host babicce a host dedovi na bbq (ano ja vim, uz zase :D).
Host-deda restauruje stare auta (coz je asi jedina stara vec, ktere v americe maji bezpocet). Jeli jsme na malou projizdku. Autem z roku 1923.
Byla to parada. Z bbq se nakonec vyklubal zasnubni vecirek, coz melo byt prekvapeni vecera, ale nekdo mi to rekl hned po prijezdu.
Potom jsme se nadlabli a konecne se dovalili domu.
Pred chvilkou jsem dodelala tu svou hromadu domacich ukolu, a ted se pravdepodobne odvalim ty dva metry do postele.
Rozdily:
A jsou tu dalsi me oblibene rozdily, ktere opravdu vyhledavam.
Napriklad maturitni fotky. V americe jsou maturitni fotky v podstate vsechny stejne, vzhledem k tomu, ze tu je okolo 500-ti lidi v rocniku neni proctor pro to aby byl kazdy kreativni a vymyslel si neco, co bude v rocence a na tablu vypadat dobre. Funguje to zhruba takhle, reknou Vam, ze se musite objednat k fotografovi (za coz zaplatite $25), kdyz prijdete k fotografovi, zjistite, ze tam jiz petadvacet lidi na svoje fotky ceka, vyplnite par papiru, dostanete stejnokroj, ktery si musite oblict a cekate. Nastesti jsme prisli v predstihu tak nas vzali v podstate hned. Po par tydnech nam zavolaji, ze upravili vsechny fotky, a ze si mate jit vybrat ktera je nejlepsi. Za to taky neco zaplatite. No, a vase maturitni fotky jsou na svete, podobne jak vejce vejci. Ale vsichni na nich vypadaji podivuhodne dobre.
Dalsi vec, vsude v americe se da zaplatit kartou, at uz v sebemensim kramku nekde na plazi, ve skole, restauraci nebo baru. Kdekoliv. A kdyz se neda zaplatit kartou tak je v budove bankomat. Takze pouceni, karty vzdy s sebou.
Kolikrat v zivote se Vam stalo, ze jste v restauraci museli cekat na mista? Vetsinou Vam rekli at si jdete najit neco jineho ze? To tady v americe prijdete do restaurace a prvni vec je ze se ptate jak dlouho musite cekat. Pak dostanete takovou malou krabicku, pager, ktery kdyz zacne brnet a blikat, je vas cas. Je opravdu obdivuhodne jak dlouho jsou americani schopni cekat na misto. Dneska rano jsme se nastesti dostali na radu brzo, ale vim, ze tam lidi stali celou dobu co my jsme snidali. Dokonce tam stali i kdyz jsme odchazeli.
A dneska posledni vec, kolikrat v zivote se vam stalo, ze vam nekdo dal listky na zapas vaseho oblibeneho tymu? Jen tak? Ja vim, ze jsem dobry student, ale na to abych od sveho ucitele ekonomiky dostala listky pro celou moji rodinu na LA Dodgers, bych musela studovat sakra dobre. Nicmene stalo se. Nekdo ma v zivote proste stesti, a ten nekdo jsem ted ja.
No comments:
Post a Comment