Škola, Dodger game a spoustu jiných zážitků...

Trochu o škole

Už víte všechno o rozvrhu trochu o systému a dneska Vám povím něco o místních učitelích a studentech.

Vezmeme to pěkně popořadě. První je učitel ekonomiky, Mr. Carrol. Omlouvám se všem učitelům v ČK, ale tohle je asi můj nejlepší učitel. Všech dob, nejenom pro to, že mi dal lístky na Dodger game (o tom Vám povím později), ale mám pocit, že konečně vidím do světa ekonomiky, který je všude kolem nás. A navíc mám 94% což je samozřejmě jednička. 

Ms. Mills. Učitelka "umění"... Docela mě mrzí, že jsem se nedostala do AP třídy (což je něco jako nadprůměrná třída, kde se jenom tvoří) teď dělám to co jsem dělala už stokrát. Znovu si zopakuju všechny fáze šrafování a stínování, prostoru, blá blá blá... Po dvanácti letech docela nuda. A paní učitelka je stará hipízačka takže má ráda v podstatě stejnou muziku jako já a já si její hodiny dost užívám. A navíc jsem jí teď pomáhala vyzdobit jednu svatbu, za což jsem si vysloužila 20 dolarů. Vím, že bychom tu neměli pracovat, ale každý dolar na závěrečný výlet přes celé státy se opravdu hodí. A když můžu dostat peníze za něco, co mě baví tak je to přece super ne?

Mr. Smith... Jak originální jméno hm? Dělám si srandu. Učitel ASB (associated student body) je super. Je to zároveň coach, což se docela hodí, když musíte zkrotit 120 studentů. Minulý pátek jsme měli docela napilno, protože na naší škole bylo API Rally, což je jistý způsob jak studenty informovat o tom, že chodí na opravdu dobrou školu. API= Academic Performance Index. Naše škola má skóre 861 což je vysoký nadprůměr. Rally bylo o tom, že hrála kapela, viděli jsme roztleskávačky, vlajky, vyhlašovali se studenti měsíce září, měli jsme dokonce flashmob! Bylo to hodně práce všechno to dát dohromady, vyzdobit školu, protože ke všemu večer byl fotbalový zápas a "ples". A ke všemu jsem ten den psala test. Dlouhý den. Ale všechno se povedlo a já jsem dostala svoje kredity.

Ms. Robey - učitelka angličtiny. Konkrétně literatury. Tahle paní je očividně posedlá anglo-saskou kulturou. Abych Vám to trochu osvětlila. Když jsme četli Beowulfa měla na sobě vikingskou helmu a v ruce meč. To je asi tak všechno co Vám o ní řeknu.

Mr. Martin - physiologie. Což je pro mě nejtěžší předmět. Vzhledem k tomu, že jsem tento předmět před tím neměla tak do hloubky je tam hodně slovíček, které jsem nikdy nepouživala a nikdy asi nepoužiji. Ale učitel je skvělý. Je trochu rádoby vtipný, ale musí se to brát s nadhledem. Hodně mi pomáhá.

Mr. Sachs - algebra. Moje matika teď v americe se rovná něčemu co jsem dělala asi dva roky zpět. Soustavy rovnic, hodně lehké počty. Je to jako psaní, už o tom ani nepřemýšlím. Asi bych měla být v lepší hodině matematiky. Asi určitě. Ale teď momentálně se mi nechce měnit rozvrh. Učitel je hodný, až moc hodný, a proto ho nikdo nerespektuje. Navíc je na škole nový a je mladý.

To je tak asi vše o mých učitelých. 

Dodger game

V americe jsou hry tak trochu big deal. Spoustu rodin vyráží brzo ráno a má snídani na stadionu pak si ugriluje oběd na parkovišti jde se na zápas a pak se griluje večeře. My jsme vyrazili až ve dvanáct, a stejně jsme přijeli pozdě. Zasekli jsme se v provozu na 101 south. V LA je provoz strašnej každý den a to si představte když okolo 40 000 lidí jede na oblíbený americký tým. Jsou to hodiny v autě. Ale byla sranda. Na stadionu jsme si dali oběd. Což byl Dodger dog, hot dog ale velký, hoodně velký. Pak garlic fries, jak název prozrazuje hranolky s česnekem. Popcorn, buráky a hoodně vody. 

Stadion je obrovský, pro 54 000 lidí. Je bohužel skoro celý na slunci což je při 35 stupních ve stínu docela vražedné. My jsme naštěstí měli lístky do stínu.

Měli jsme super výhled na celou hru. Každý odpal a bod. Kterých moc nebylo. Dodgers dokonce ani nevyhráli, ale měli velikou šanci, kterou fakt hodně promarnili. Na konci, úplně poslední výmněnu měli obsazené všechny mety a zbývali jim dva outy. A ani jeden hráč neodpálil! Trochu zklamání ale jinak to bylo opravdu super.

Klub rush

Další z akcí ASB byl club rush. Všechny kluby, které jsou na ACHS založeny se představí a dávají možnost se zapsat i dalším lidem. Já jsem se zapsala do šachů - kde nejenom hrajeme, ale i učíme se novým technikám a strategiím a je to docela sranda. Pak jsem ve školním Interactu, což je odnož Rotary na škole. Dělají různé dobrovolnické činnosti, uklízení pláží, návštěvy domovů důchodců a podobně. Pak jsem se přidala do Young life (což je mimochodem i v ČR). Nechci říct, že je to náboženská skupina. Ale myslím, že se snaží mládeži přiblížit obsah bible. Myslím, že je to pro mě docela zajímavé. I vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla nábožensky vychovávaná. Jsou na mě moc milí a dokonce máme k pondělnímu obědu pizzu zdarma. 

Takže jsem snad uspokojila všechny co chtěli vědět více a teď zase musím trochu studovat. Zítra vstávám dost brzo. Máme snídaňový Rotary meeting. Od sedmi.

Velka Nedele, aneb zazitku az nad hlavu :)

 Moje needle zacala pravou americkou snidani v Summerlandu (prihodne jmeno mesta hned vedle oceanu nemyslite?) na ceste do Santa Barbary, kde jsem mela par kousku prave americke slaniny, francouzsky toast a michana vajicka. Po vydatne snidani a par hrniccich kafe jsme sli do zoo, nebyla tak velika jako prazska zoo, mozna nebyla tak velika jako zoo na Hluboke, ale byla to mila zoo. Okolo 600 zvirat. Fotky Vam reknou vse :)

 

 Kdo rika, ze jsme stari na to jezdit v zoo vlackem :)

Skupinka plamenaku.

 

Slon a ja se slonem

Dokonali a neprekonatelni tucnaci.

 Par ziraf (maji ted nove mlade, ale v Praze jsou lepsi)

Gorila se k nam otaci zady.

 

 

Po dlouhe prochazce v zoo jsme vyrazili do centra Santa Barbary. Santa Barbara je nadherne mesto, hned u plaze se spoustou palem, spoustou roztomilych kramku, kavaren, mol a lidi co verejne projevuji sve umeni.

My jsme vyrazili na plaz a na molo. Molo, po kterem muzou jezdit auta a jsou tam asi tri restaurace a par obchodu. Takove pidi molo.

 

Pruzracne cista voda.

To molo bylo asi kilometr dlouhe, tohle je vyhled zpet na pevninu.

V tomhle pristavu bude jednou stat moje jachta.

Ja a ocean?

 

Palmy, no neni to idylka??

 

A na tomto zazracnem miste, v jednom malem obchode na konci mola byl raj v podobe "vyber si jaky chces sladkosti, dej je do tohohle pytliku, ja platim". Fotka Vam rekne vic.

 

Vaaaaanoce :D

Hladove ptactvo se nam snazilo ukrast nase sweets.

 

Potom jsme jeste chvili chodili po centru a uzivali si tu krasu mesta.

Po navratu z vyletu jsme sli rovnou k host babicce a host dedovi na bbq (ano ja vim, uz zase :D).

Host-deda restauruje stare auta (coz je asi jedina stara vec, ktere v americe maji bezpocet). Jeli jsme na malou projizdku. Autem z roku 1923.

Byla to parada. Z bbq se nakonec vyklubal zasnubni vecirek, coz melo byt prekvapeni vecera, ale nekdo mi to rekl hned po prijezdu.

Potom jsme se nadlabli a konecne se dovalili domu.

Pred chvilkou jsem dodelala tu svou hromadu domacich ukolu, a ted se pravdepodobne odvalim ty dva metry do postele.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rozdily:

A jsou tu dalsi me oblibene rozdily, ktere opravdu vyhledavam.

 

Napriklad maturitni fotky. V americe jsou maturitni fotky v podstate vsechny stejne, vzhledem k tomu, ze tu je okolo 500-ti lidi v rocniku neni proctor pro to aby byl kazdy kreativni a vymyslel si neco, co bude v rocence a na tablu vypadat dobre. Funguje to zhruba takhle, reknou Vam, ze se musite objednat k fotografovi (za coz zaplatite $25), kdyz prijdete k fotografovi, zjistite, ze tam jiz petadvacet lidi na svoje fotky ceka, vyplnite par papiru, dostanete stejnokroj, ktery si musite oblict a cekate. Nastesti jsme prisli v predstihu tak nas vzali v podstate hned. Po par tydnech nam zavolaji, ze upravili vsechny fotky, a ze si mate jit vybrat ktera je nejlepsi. Za to taky neco zaplatite. No, a vase maturitni fotky jsou na svete, podobne jak vejce vejci. Ale vsichni na nich vypadaji podivuhodne dobre.

 

Dalsi vec, vsude v americe se da zaplatit kartou, at uz v sebemensim kramku nekde na plazi, ve skole, restauraci nebo baru. Kdekoliv. A kdyz se neda zaplatit kartou tak je v budove bankomat. Takze pouceni, karty vzdy s sebou.

 

Kolikrat v zivote se Vam stalo, ze jste v restauraci museli cekat na mista? Vetsinou Vam rekli at si jdete najit neco jineho ze? To tady v americe prijdete do restaurace a prvni vec je ze se ptate jak dlouho musite cekat. Pak dostanete takovou malou krabicku, pager, ktery kdyz zacne brnet a blikat, je vas cas. Je opravdu obdivuhodne jak dlouho jsou americani schopni cekat na misto. Dneska rano jsme se nastesti dostali na radu brzo, ale vim, ze tam lidi stali celou dobu co my jsme snidali. Dokonce tam stali i kdyz jsme odchazeli. 

 

A dneska posledni vec, kolikrat v zivote se vam stalo, ze vam nekdo dal listky na zapas vaseho oblibeneho tymu? Jen tak? Ja vim, ze jsem dobry student, ale na to abych od sveho ucitele ekonomiky dostala listky pro celou moji rodinu na LA Dodgers, bych musela studovat sakra dobre. Nicmene stalo se. Nekdo ma v zivote proste stesti, a ten nekdo jsem ted ja.

 

 

 

 



Ekonomika

I kdyz to zni hrozne nudne, tohle je docela zajimave tema. Obvzlast porovnavat ekonomicky system U.S. s ekonomickym systemem me rodne zeme.

Clovek by si rekl, Spojene Staty Americke, nejsilnejsi a nejmocnejsi stat na zemi, ale neni to uplne pravda, to, ze je v podstate schopny nas vsechny ovladat a to nejenom ekonomicky, ale take v pomeru k vojenske sile, neznamena, ze je nejsilnejsi. Spis nejvic respektovany. Ale v ekonomickem system Spojenych Statu je mnoho slepych mist. Skoro bych si troufala rict, ze vic slepych mist nez ve vetsine zemi sveta (nepocitam zeme tretiho sveta).

Napriklad Zdravotni pece, vezmete si jak je to "jednoduche" v CR. Mame statem narizene zdravotni pojisteni, a teoreticky uz nemusite platit nic jineho. Operace, osetreni, lecba. Zalezi na tom, z ceho se lecite, ale vetsinou je toto vsechno zdarma. Ani si nedokazete predstavit kolik se plati v US za par dni stravenych v nemocnici, a to i kdyz jste pojisteni. Pojisteni v US neni narizeno statem, a tak zhruba 10% lidi proste pojisteno neni. Potom nastava problem. $12 000 za operaci useknuteho malicku bez pojisteni se docela prodrazi nemyslite? Ale jsou i horsi pripady, a to jsou pripady pojistenych. Znate to, jdete do pojistovny, do banky, neco kupujete, stahujete atd... kdo z Vas si kdy precetl vsechny podminky, i ty malym pismem a pod carou? Vetsina pojistoven v US ma okolo 20-ti stranek podminek, pri kterych vase pojisteni proste neplati. Mezi to patri ruzne druhy rakoviny (hlavne ty, co si zpusobite sami), ruzne exoticke nemoci, hromada operaci, specialni pece v milionech pripadu a tak podobne. Takze se jedno rano proste probudite bez strechy nad hlavou, protoze jste museli prodat dum a koupit si prasky na leceni vasi smrtelne nemoci. Jo presne takove veci se stavaji. Pak je tu jeste jedna dalsi krasna vec, kdyz jste pojisteni u jine firmy nez ktera je podporovana v urcite nemocnici, proste vam odmitnou pomoct, je docela dost pripadu, kdy nemocny kvuli prevozu do podporovane nemocnice proste zemrel. At ziji Spojene Staty Americke. Clovek si potom dvakrat rozmysli jestli by tu opravu chtel bydlet.

Momentalne ekonomicky nejsilnejsi zeme sveta je Nemecko, a kdyby nemuselo platit za polovinu Evropy je davno a daleko pred US. Takze jestli si chcete zit jako prasata v zite, ystudujte nejakou vejsku a udelejte si certifikat z nemciny a odstehujte se.

A kdo mi rekne, ze ekonomicky system neni to hlavni oc ve state jde, tak se hodne myli. Kdo myslite, ze je nejmocnejsi muz sveta? Obama? Bill Gates? Reditel jine obrovske korporace? Houby, je to reditel svetove burzy, protoze on urcuje kolik zaplatite za benzin, naftu a nebo obycejny rohlik.

Premyslejte trochu o svete, a neutracejte zbytecne za kraviny. 

American Pride

Dnes nine eleven (jedenacteho zari), je den dulezity nejen pro americany, nebo new yorcany, je to den dulezity pro nas vsechny. 

Myslim, ze malo z mych kamaradu tusi jak zni cely pribeh nine eleven 12 let zpatky. 

Zacalo to narazem letadla do prvni budovy dvojcat v New Yorku, asi v 8:50am New Yorskeho casu coz je 14:50 casu v CR. V podastate nikdo nevedel co se deje, lidi si mysleli, ze pilot dostal infarkt, ze to byla nehoda, doufali v to. Kdyz potom o dvacet minut pozdeji narazilo letadlo do druhe budovy World Trade Centra bylo jasne, ze to byl teroristicky utok. Zatimco se lide snazili dostat z obou budov co nejrychleji ven ostatni zacali panikarit, v tu ranu byly obsazene vsechny linky, v podstate veskera komunikace ve state New York byla nemozna. Sjeli se hasici snad odevsud, policie, zachrana sluzba, v podstate, veskera pomoc, ktera byla dostupna, jenze se bohuzel sjeli moc blizko, a zatimco se snazili vyprostit vsechny z obou budov, budovy je proste zavalili. V tuto chvili uz byl uzavren veskery letecky provoz v celych spojenych statech americkych a veskery provoz v New Yorku. 

Mezitim se dalsi letadlo zriti na Pentagon. V Pentagonu zemrelo 125 lidi z toho 55 vojaku.

A posledni utok, letadlo, ktere se diky hrdinskym cinum pasazeru zritilo pouze do neobydlene casti melo byt smerovano na White House nebo na Washingtonsky Kapitol. To nikdo nevi, ale diky lidem na palube bylo zabraneno dalsi katastrofe. Postavili se unoscum letadla, protoze vedeli, ze nemuzou udelat nic jineho, ovsem uz v dobe zriceni, posledniho ctvrteho letadla byl naplanovany letecky utok na toto letadlo.

Celkem pri utocich zahynulo 2977 lidi, pri cemz zahynulo pres tri sta hasicu, pres sto policistu a okolo triceti civilnich pracovniku Pentagonu.

World Trade Center po druhem utoku

Pentagon

mapa letu ctyr unesenych letadel

Neni to jenom o souctu obeti, ale o tom jak to zmenilo lidi. Kdyz jste byli v New Yorku pred tim, lide nebyli hodni, byli uspechani a nevsimali si okoli. Nevim jak je to ted, 12 let od utoku, ale moje ucitelka malirstvi rikala, ze byla v New Yorku rok po utoku, a nikdo nebyl zly, uspechany a vsichni se snazili pomoct. Jakoby to spojilo cele Spojene staty jeste vic dohromady, nez to maji ve jmene. Vsichni drzeli smutek za obeti, at uz je znali nebo ne, vsichni se snazili pomoct, v podstate jakkoli. Nikdo nebyl lhostejny. A to je sila, ktera proudi z techto utoku.

A neni to jenom o americanech, podle me to zmenilo cely svet, vsichni se bali co bude dal, New York prvni, druhy bude Londyn, Pariz? Nikdo to nevedel. Vsichni meli strach. 

A myslim, ze par front na letistich je mala cena za to, ze se to nikdy nebude opakovat.

Snad jsem Vam trochu osvetlila, co pro americany tento den znamena. 

My jsme na skole meli American Pride day, v podstate vsichni byli odeni do modro-cerveno-bile, nebo meli na sobe neco s americkou vlajkou. Dokonce jsem si vyslouzila potlesk za to, ze jsem mela americkou vlajku take. Znamena to pro ne hodne. A ted to znamena hodne i pro me.

Tarantule, kolibrici a jine priserky, aneb Rotary Orientation Camp

Jsem zpet a se mnou nove zazitky. Dneska odpoledne jsem se vratila ze sveho prvniho orientacniho meetingu v jizni Californii. Po vcelku klidnem tydnu, kdy jsem sotva napsala par pisemek a udelala asi nejvic domacich ukolu za svuj zivot nastal unavny vikend.

Cela tahle akce se konala vysoko v horach v zemi nikoho aka Lake Elisnore. V patek jsem hakla dve hodiny abychom mohli vyrazit co nejdriv, protoze provoz v L.A. pres ktere jsme meli jet je okolo druhe hodiny primo sileny. Vzhledem k tomu, ze jeden ridic mel krasne zpozdeni, jsme v tomto uzasnem provozu uvizli, a to dokonce i v Carpool pruhu, ktery byva obvykle prazdnejsi (carpool pruh je pro auta s vice cestujicimi, nikdy byste neverili, kolik lidi cestuje samo, tolik, ze ucpou sedmiproudovou dalnici behem minuty.) Kdyz jsme se vyhrabali z L.A. cekaly nas jeste dve hodiny cesty, cast cesty, byla po Ortego highway, coz je neco jako silnici v Italii, klikata a v horach.

Nakonec jsme prece jenom dorazili na misto urceni, kde bylo asi 40 stupnu ve stinu a sucho. A slibovane jezero nikde. Nakonec jsem se dozvedela, ze jezero Elisnore je asi 10 kilometru, timhle, nebo tamtim smerem. Nase jedina zachrana byl bazen.

Pro 40 lidi docela malo, ale vystacili jsme si.

Jak uz jsem zminila, bylo tam okolo 40-ti lidi, asi 30 vymnenych studentu z celeho sveta a par rotarianu, kteri se nas snazili udrzet na uzde.

Po hromadnem seznamovani a obrovske veceri se vsichni nejak moc zklidnili, ale me bylo porad horko, tak jsem si skocila do bazenu. Po chvilce tam byli vsichni.

Abych vam nelhala nebyla to jenom sranda (byla) meli jsme take nejake povinnosti, meli jsme se prece orientovat.

Takze jako vzdycky, prezentace, pravidla, otazky, odpovedi, varovani a tak dale a tak dale. Lepsi je to poslouchat nez ignorovat, je tam spousta informaci co se nakonec muzou docela hodit. Jedno z pravidel je zadna fialova, jak jsme prejmenovali "no dating", protoze holky jsou ruzove a chlapci modri, takze zadna fialova. Dalsi pravidlo (z mnoha, vsechny rikat nebudu, byli bychom tu do rana) je "Be first", coz jsem peclive, hodne peclive dodrzovala. Vzdycky jsem prvni jedla, prvni byla v bazenu, prvni usla, prvni byla vzhuru, prvni jsem si spalila zada, a prvni jsem se zranila. Tohle je proste moje pravidlo :D

Abych se konecne dostala k priserkam. O te tarantuli jsem nekecala, tvrdili, ze to bylo poprve co ji tam videli, mozna to bylo kvuli pozaru, ktery byl za kopcem a zvirata utikala, ale stejne, docela desive, kor kdyz spite na zemi, na plachte jenom se spacakem, a jeste ke vsemu ji nasel jeden kluk ve svych kalhotach. Ble. Polovina holek mela fakt krasne sny.

Takhle vypadalo nase spani, na tom bilem promitacim platne jsme si kazdy vecer pousteli film. Ja ho nikdy nedokoukala :D

A tady jsou druhe priserky, kolibrici, nejvice vascinujici zvirata vubec.

Schvalne kolik nejvic kolibriku jste videli pohromade??

Ja hodne. Hodne. Dost blbe se pocitaji, kdyz se porad hybou.

 

To jsou jejich krmitka, vzhledem k tomu, ze v okoli moc kytek neni, a kolibrici jsou ziznivi ptacci, se nase hostitelka rozhodla je trosku prikrmit. V te nadobe je voda s cukrem prevarena jedna ku jedne.

Ocividne jim to hodne chutna.

Taky se mi stala jedna nehoda. Ne, primo me, ale ja jsem nekomu neco udelala. Jednou jsem se proste prochazela okolo bazenu, kdyz me nekdo chytl za nohu a chtel me shodit do bazenu, rekla jsem si, jo, bude sranda, tak jsem se ho rychle zeptala, jestli ma u sebe mobil, nebo ipod nebo neco, on mi rekl ne, a tak jsem ho tam proste shodila. K memu velkemu nestesti, to byl jediny clen vypravy, ktery neumel plavat a bazen ma neco pres tri metry. Takze z puvodne myslene srandy se stala zachrana zivota. Bad luck. Totalne mi to zruinovalo den, citila jsem se mizerne. Vic nez mizerne. Ale je to zivotni lekce. Asi uz nikdy nikoho neshodim do bazenu.

Dalsi narozeninova oslava!

Hned po navratu domu, jsem se vrhla na pripravu dortu, tentokrat pro Nancy, moji host mamku.

Dort dopadl nejak takhle

musim se priznat, myslim si, ze je to vcelku podareny kousek. Nancy se libil, a oslava se vyvedla.

A vzhledem k tomu, ze zitra mam skolu a vstavam docela brzo tak Vas ted musim zase opustit. Ale vratim se. A dalsi fotky z Campu a fotku tarantule pridam hned zitra.



Homesick?? No, thanks

Takze jak se to ma s mym styskanim se? Omlouvam se cele me rodine, pratelum, pejskovi a buhvi komu dalsimu, ale ne, zatim to neprislo. Jeste jsem dokonce nemela takovou tu chvilku, ze bych si musela sednou a kouknout se jak vsichni vypadaji. Myslim, ze to jenom svedci o tom, jak se tu mam skvele, jak me rodina skvele prijala (opravdu si tu nepripadam jako na navsteve) a vsechno okolo je proste fajn. Dokonce ani po prvnim telefonatu (Skype) domu, ktery se uskutecnil celych 24 dni po mem odjezdu se mi nestyskalo. Priznam se, bylo mi lito, ze nemuzu oslavit 70 narozeniny sveho dedecka, ale pak jsem si rekla, oslavim s nim 80! Bylo super videt, ze se nic nezmenilo, muj pes stale reagoval na muj hlas, mamka zvladla nakupovat i beze me ( :D ) a segra si dokonce sama poradila v autobuse! Vypada to tak, ze beze me doma vsichni dospejou a ja se vratim do uplne jine spolecnosti.

 

Ted par rad pro budouci outboundy:

1. Za zadnou cenu nevolejte domu kazdy tyden, nebo nedej boze casteji.
2. Rodine bohate staci blog nebo par zprav na facebooku, verte mi, takhle je to lepsi.
3. A posledni vec, delejte si domaci ukoly, skoly to tu berou dost vazne :D

 

 

 

 

Udalosti poslednich dni

Jedna z dalsich veci, ktera se na vymnene hodne ceni (asi ne jenom na vymnene) jsou dobrovolne prace. A tak jsem si rekla proc ne. Bylo to Ultimate Chilli cook off, vlastne to bylo dost super. Sjeli se kuchari chilli z celeho okoli a vy jste za pouhych 50 centu mohli ochutnat jakekoliv chilli se vam zachtelo. Nejlepsi vyhoda pomoci na takoveto akci je, ze vy jste tech 50 centu zaplatit vubec nemuseli :D A ze to byla poradna prace. Hlidala jsem ceny pro deti. Bylo tam spoustu aktivit, ruzne hry, kolo stesti atd atd... no a po te, co si nejake dite zahralo nejakou hru nebo si zatocilo kolem stesti jim rekli jedno ze tri cisel, ktere znamenalo jednu ze tri krabic, ze ktere si mohli vybrat cenu. Ja jsem hlidala ty krabice. Vzhledem k tomu, ze jsme u tech krabic sedely dve, tak jsme to mely na smeny, jedna jedla, druha hlidala a naopak :D Takze mam pocit, ze jsem vic jedla nez hlidala. Nicmene, byla to sranda.

 

 

Dnes, prestoze je pondeli, jsem nesla do skoly, protoze se slavi Labor day, coz je neco jako svatek prace, takze nikdo nepracuje. Vetsinou kdyz je v Cali statni svatek tak se dela BBQ, jako vzdy a kazdy vikend. Myslim, ze BBQ je v Cali statnim sportem. Neni vikend co bych nebyla na nejake BBQ. No a zitra me ceka zase ta suprova obrovska skola, tak mi drzte palce at se neztratim.

 

 

P.S. Uz mi prisel novy cover na mobil, a vypada jako novy, posudte sami.